Nahlédneme-li několik století zpět na stoly našich prapředků během svátků vánočních, našli bychom tam pokrmy, které dnes asi za sváteční neměli. Při starodávné štědrovečerní hostině se po úvodní motlitbě ulamovala oplatka potřená medem na znamení vzájemného odpuštění a soudržnosti rodiny.. Dále se jedla polévka z hrachu někdy doplněná širokými nudlemi, následovaly krupky pečené s houbami a sladká omáčka ze švestek s ořechy. Ryba na svátečním stole symbolizuje jméno Ježíšovo a byla tajným znamením prvních, pronásledovaných křesťanů. Dnes se ponejvíce připravuje smažený kapr, ale v dřívějších dobách se nejčastěji podával kapr na černo, tedy dušený na cibuli, kořenové zelenině, podlitý pivem se sušenými švestkami, ořechy a strouhaným perníkem. Z židovské tradice je způsob přípravy kapra v rosolu s kořenovou zeleninou, divokým kořením a cibulí. Tradice smaženého kapra se salátem se v majetnějších rodinách rozmáhá až na počátku minulého století a přišla k nám z Vídně.

Dodnes se na některých místech připravují šišky, pečené z kynutého těsta, sypané mákem, pracharandou z hrušek a přelité sladkým horkým mlékem. Při starodávných hostinách nesměla na stole chybět krupice z pšenice. Někde ve formě běžné medové kaše jinde zavařená v polévce. V mnoha rodinách muselo být na stole zelí, křen a další potraviny. Nakonec hostiny se jedla vánočka, ořechy a ovoce, zvláště jablka. Tradice konzumace ryby je poměrně mladá.  Co se týká pečiva, kterému dnes říkáme čajové, pekly se během adventu sušenky s různým kořením, jako například zázvorem, anýzem, fenyklem a dalším a také různé perníčky. Samozřejmě, že různé zvykové a rituální pokrmy se lišily nejenom krajově, ale i podle rodinných tradic. Bylo by velmi komplikované dobírat se přesnějšího obrazu hostin při štědrém večeru našich dávných předků, ale určitě může být zajímavé nechat se některými dávnými pokrmy a zvyky inspirovat a vložit je do současných zvykových rituálů veskrze silně konzumních a spotřebních vánoc, coby vyjádření úcty k našim předkům a pokory vůči řádu tohoto světa.